P. nigra L. x P. maximowiczii Henry – kříženci topolu černého a topolu Maximowiczova
"Japonské topoly" nebo "japany" jsou populární názvy pro skupinu 5 topolových klonů získaných ze záměrných křížení topolu černého a topolu maximowiczova (Populus nigra ×Populus maximowiczii ex S.Chiba) prováděných v 80. letech minulého století v Japonsku pro papírenský průmysl (Oji Paper Co.). Pro výrobu vlákniny sice neměly vhodné vlastnosti a v zemi svého původu se neprosadily, ale zato se postupně rozšířily v mnoha zemích mírného pásu, kde jsou hojně pěstovány na zemědělské půdě v tzv. výmladkových plantážích pro produkci biomasy k energetickému využití. Při výmladkovém pěstování dosahují velké přírůstky hmoty, které je řadí mezi tzv. rychle rostoucí dřeviny (často používaná zkratka RRD).
V pojmenovávání "japanů" vládne nejen u nás značná nejednotnost - viz například níže uvednený televizní pořad "o japonském topolu až z Aljašky". Klony japanů totiž nejsou registrovány jako odrůdy ani chráněny žádnými patentovými nebo šlechtitelskými právy a nemají tudíž žádně (právně) registrované označení a byly šířeny často bez odpovídající evidence. V pěstební praxi se proto používá zančné množství populárních názvů a označení. V Evropě jsou pěstovány pod různými klonovými označeními např. J-101 až J-105 nebo Jap-101 až 105 (viz níže Tabulka 1). V databázi Mezinárodní topolářské komise (IPC FAO) jsou jako oficiální jména klonů uváděny názvy, které jim byly dány v Německu, kam byly poprvé v Evropě dovezeny- tzn. Maxein, Maxzwo atd. Toto označení se však příliš nevžilo a nejvíce se mezi odborníky používá zjednodušené označení s čísliceni Max-1, Max-2 až Max-5. U nás často používaný název "japonský topol" není oficiální název klonu ani botanické označení pro rostlinný druh, ale pouze další z řady populárních označení těchto velmi perspektivních klonů. Nejpřesnější označení pro "japany" pěstované zatím u nás je tedy topol J-105 a J-104 nebo Max-4 a Max-5, které by se mělo používat na oficiálních dokumentech (dodací list, seznam sortimentu).
Dalším důsledkem volného šíření japanů mezi pěstiteli jednotlivých evropských států a i uvnitř nich v počátcích jejich pěstování jsou záměny klonů. Podle oficiální "papírové" evidence se z uvedených 5 klonů japanů u nás (i v okolních zemích) nejvíce pěstuje klon J-105 (=Jap-105, Max-4, Maxvier) a v menší míře také J-104 (Jap-104, Max-5, Maxfunf), které k nám byly dovezeny soukromými pěstiteli poprvé v roce 1994 a později testovány pro produkci biomasy ve spolupráci s VÚKOZ Průhonice. Podle analýz DNA provedených na našem pracovišti převládá v pěstovaných porostech japanů u nás, ale i v Rakousku a SRN, výrazně klon J-105 (Max-4). Je možné, že klon J-104 se v u nás pěstovaných porotech téměř nevyskytuje. Pokud by některý z producentů sadby měl zájem o kontrolu pravosti klonů japanů ve své matečnici může se obrátit na naše pracoviště.
Bez ohledu na uvedené nejasnosti je však možno na základě hodnocení komerčních i výzkumných porostů konstatovat, že klony (příp. klon) japanů pěstované u nás se vyznačuje velmi dobrou adaptací na české resp. středoevropské podmínky. Nejstarší výmlaková plantáž v ČR byla vysazena v roce 1994 u Unhoště u Prahy (cca 1 ha, sadba z Německa) a druhá o rok později v lokalitě Krejcárka u Temelína (cca 7 ha), kde byly v roce 1995 vysazeny „Japany“ z Rakouska. Obě byly několikrát sklizeny a jsou dodnes vitální.
zdroj: J. Weger a kolektiv odd. fytoenergetiky VUKOZ,v.v.i.